A proto mě ale vůbec nepohoršuje, že si někdo vezme vzorek DNA od kohosi, kdo je obviněn z úmyslného trestného činu. Ono totiž většinou obvinění není tak zcela nahodilé, píše se na základě určitých indicií. Samozřejmě sem tam se stane, že obviněný je soudním procesem osvobozen, a pak by tedy neměl být považován za záškodníka.  Ale to, že má kdesi v kartotéce svou DNA, ho z něj nedělá!
A naopak, kdo se zákonem nějaký problém má, je zcela na něm, zda bude třeba v budoucnu použít jeho vzorek proti němu v nějaké ještě závažnější kauze, nebo zda si bude hezky ležet „u ledu“…
Protože kdo jednou zalhal, určitě krade a mohl by i zabít…A nebo taky ne, že?

Nechceme, aby o nás někdo něco věděl...Tak k čemu evidence daktyloskopie? Proč si občan musí pořizovat občanský průkaz, řidičský průkaz,  průkaz na všechno…Proč při přejezdu hranic biometrické pasy, kam se zaznamená leccos…? Ohrožuje taková evidence člověka, který nemá se zákonem potíže? Ani ne.
A náš falešný pocit soukromí si vlastním přičiněním likvidujeme zveřejňováním svých životů, často dopodrobna a pikantně, na sociálních sítích, nebo svými názory na veřejném blogu nějakých novin…a tak dále. A jste-li pro někoho natolik zájmovou osobou, že se zabývá možností, jak vás zdiskreditovat, DNA je možná zbytečně drahé, když se nabízí tolik dostupnějších možností…
Toužíme přeci,  ať již se tváříme sebeliberálněji a nezávisleji, od státu určitý pocit bezpečí. Máme sice z minulosti vypěstovanou alergii na jakoukoliv státní kontrolu…ale od toho si platíme všechny ty složky, které se o nás mají ze zákona starat…Co se týče mě,  klidně se nechám špejličkou a vatičkou zaznamenat, na mém já mi to nic neukrojí…Ale taky by mě potěšilo víc četníků na ulici…a méně odtahů aut a botiček….ale to už je na jiný článeček…